Juřičkův mlýn
Vypálení Juříčkova mlýna – 3. dubna 1945
Nejvyšší oběť na oltář vlasti přinesla rodina mlynáře Juříčka. Historie se začala odvíjet v říjnu 1944, kdy se v Juříčkově mlýně objevil nemocný a zbědovaný ruský uprchlík. Ten se po zotavení zapojil do akcí skupiny kapitána Petra Buďka, která byla součástí 1. čsl. partyzánské brigády Jana Žižky. Ve mlýně pak bylo vybudováno středisko partyzánů a pojítko oblastí Javorníků, Vizovicka a Hošťálkovska. Důmyslně vybudovaný bunkr byl umístěn pod obytným stavením, měl obytnou a pracovní místnost a skladiště. Byla zde k dispozici tajná vysílací stanice, rozmnožovací tiskový stroj, dva psací stroje, tiskový a propagační materiál, zbraně, střelivo, potraviny i oděvy. Vchod do bunkru byl pečlivě maskován.
Toto stanoviště sloužilo také jako lazaret pro raněné a nemocné partyzány. Zde se konaly schůzky a soustřeďoval zpravodajský materiál pro štáb 1. čsl. partyzánské brigády Jana Žižky. V bunkru ukrývala své cenné věci i rodina Juříčkova a důležité technické dokumenty a připravované patentové přihlášky zde před svou hrdinskou smrtí ukryl také významný představitel odbojového hnutí, továrník a vynálezce Josef Sousedík ze Vsetína.
Těsně před osudným dnem hlásily partyzánské spojky německé prohlídky pasekářských usedlostí v okolí Leskovce. V té době byli partyzáni z Juříčkova mlýna venku na akcích a v bunkru zůstalo jen pět raněných a jejich ošetřovatel. V noci ze 2. na 3. dubna 1945 začaly oddíly SS ze tří stran obkličovat mlýn a zahájily na usedlost palbu. Pak vojáci vnikli do domu a násilím vyvlekli ven celou Juříčkovu rodinu – rodiče, devatenáctiletého syna Jana, šestnáctiletou Františku a čtrnáctiletou Marii. Krvavé drama v údolí u Juříčkova mlýna viděl na vlastní oči rolník Josef Martinec z Leskovce:
“… Přivádějí Jana Juříčka, majitele mlýna a hospodářské usedlosti a za okamžik po něm jeho manželku se dvěma dcerami a syna s rukama sepjatýma za krkem … Vrhají se zuřivě na upracovaného hospodáře, bijí ho pažbami svých zbraní, poutají mu ruce za zády, aby ho přivázali ke stromu. Mezitím jiní dobývají obytné místnosti mlýna a bunkr, který byl tak důmyslně udělán, že by úkryt nikdo sám nenašel. Ale Němci asi od nějakého zrádce věděli o všem. Jeden z esesmanů střelil z pancéřové pěsti přímo do okna bunkru, které bylo zamaskováno bukovými fošnami …”
Němci přinutili hospodáře, aby přivedl ukryté partyzány, protože sami neměli odvahu do bunkru vstoupit. Ošetřovatel, mnich František Agapitus Bláha se vzdal, zatímco ostatní partyzáni zahájili palbu. Tři z nich v boji zahynuli, ale dvěma se v nastalém zmatku podařilo ukrýt do betonového potrubí, přivádějícího vodu k mlýnskému kolu. Rozzuření esesáci zastřelili hospodáře s manželkou i obě dcery a jejich těla hodili do plamenů hořící usedlosti. Syn volil raději dobrovolnou smrt v dýmu hořícího bunkru. Dva ukrytí partyzáni museli zůstat ve studené vodě šestnáct hodin, než mohli z místa hrůzy uniknout do bezpečí.
Vypálené budovy Juřičkova mlýna
Zvěst o krvavých událostech v Juříčkově mlýně se šířila valašskou krajinou, brzy ji však následovaly tragédie další – na Ploštině, v Prlově a jinde. Konec války byl přitom na dohled …
Juřičkův mlýn v roce 2004
Malá pamětní síň
Zpracováno podle knih “Smrt na prahu života” a “Vsetínsko v boji za svobodu”
Foto archiv Muzea regionu Valašsko a Jaroslav Kusala
Stránky o Tragédii Juříčkova mlýna najdete i na adrese www.jurickuvmlyn.cz
